Jakub Čech: Sledovat zastupitelstvo je zábavnější než koukat na seriály

Ve čtvrtek 18. srpna proběhla v družstevní kavárně ROH poutavá debata s prostějovským aktivistou Jakubem Čechem. Za svůj dosud největší úspěch Jakub považuje zviditelnění prostějovských kauz v celostátních médiích. „Na prostějovské radnici sedí už zhruba patnáct let ti samí lidé, jen občas se trochu vymění, a někteří jsou tam ještě déle, celých třicet let. Vzájemně se drží v šachu tím, že na sebe znají špínu z minulosti. Až do roku 2014 nefungovala téměř žádná opozice. I dnes mám občas pocit, že je opozice na radní příliš mírná. Obávám se však, že podobné problémy jsou i v dalších městech, byť třeba ne tak výrazné jako v Prostějově. U nás se o tom jen víc mluví – média se ale bohužel soustředí na to, že to řekl šestnáctiletý aktivista, a nikoli na podstatu problému,“ posteskl si Čech, vzrušeným projevem připomínající Matěje Stropnického.

Co však udělat, aby se situace změnila? Podle Jakuba je důležité, aby se lidé o politiku zajímali i jindy než v průběhu voleb. „Kdyby se aspoň každý druhý člověk zaměřil na něco, ať už na komunální nebo celoevropské dění, velmi by to naší demokracii pomohlo. Jenže Češi mají často pocit, že aktivismus je sprosté slovo, a politika ještě sprostější, tak si tím nechtějí špinit ruce. A přitom je to taková zábava! Třeba prostějovské zastupitelstvo dříve sledovali tak 3 lidé, a dnes jich na to i díky mně kouká přes 120, protože zjistili, že je to lepší než třeba koukat na Ordinaci v růžové zahradě. A to je moc dobře, protože když radní vidí, že jsou veřejností kontrolování, mnohé věci si nedovolí. Právě díky vzrůstající aktivitě občanů z Prostějova se nám například daří už léta bránit výstavbu obchodní galerie v centru města, která má nahradit místní společenský dům,“ vysvětluje.

Na politickém kompasu se Čech nebojí označit za liberálního levičáka, dlouhodobě sympatizujícího se Stranou zelených. Na otázku, co se podle něj v České republice dalo změnit řekl, že kdyby k tomu měl kompetence, mohlo by pomoci  progresivnější zdanění právnických osob, a naopak snížení daně z přidané hodnoty, která neúměrně zatěžuje chudší vrstvu obyvatel. Změnu by podle něj zasloužil také zákon o místním referendu, jehož stávající podmínky považuje za příliš přísné (na rozdíl od jiných voleb je pro závaznost výsledku vyžadována 35% volební účast). Rád by také po vzoru Rakouska snížil věkovou hranici aktivního volebního práva na 16 let. „Vždycky mě trápilo, že ještě nemůžu volit… teda až na druhé kolo prezidentských voleb roku 2013, to jsem vám nezáviděl,“ dodává Čech.

Eliška Beranová, členka rady základní organizace SZ Praha 3

Radnice Prahy 3 při výběru Pleskota výběrové řízení jen fingovala

Zelení z Prahy 3 odhalili způsob, jakým jsou na radnici zadávány veřejné zakázky.

Praha 3 uzavřela smlouvu s ateliérem Josefa Pleskota na vypracování urbanistické studie na budoucí podobu Parukářky. Cena za studii je několikanásobně vyšší než je profesní standard, smlouva má vágní zadání a průběh prací je utajený – více jsme o tom psali zde: http://www.kauza3.cz/nazory-a-komentare/nazory-obyvatel-prahy-3/predrazena-studie-parukarky-a-starostka-ktera-se-boji-lidi.html.

O spolupráci s atelierem Josefa Pleskota informovaly už dubnové Radniční noviny (str. 22). Radnice podle nich již tehdy s Pleskotem „konzultovala zpracování studie“.
Veřejná zakázka na výběr zpracovatele urbanistické studie, ve které Pleskot vyhrál, přitom byla vypsána až o měsíc a půl později, v polovině května.

Tomu, že ateliér Josefa Pleskota byl vybrán jako zpracovatel ještě před zadáním soutěže, napovídá i seznam dalších oslovených firem. Firmy D-PLUS PROJEKTOVÁ A INŽENÝRSKÁ a. s. a Aplus spol. s r. o. se zaměřují spíše na projektovou a inženýrskou činnost, architekturu a urbanismus dělají spíš okrajově. V jejich portfoliu není jediná realizace či projekt na rekonstrukci parku nebo náměstí. A přitom si ve výběrovém řízení řekli o přímo astronomické ceny. Naopak – architektonická a krajinářská studia, se kterými radnice již několikrát spolupracovala, oslovena nebyla.

Tento postup podle nás porušuje § 6 Zákon č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách, podle kterého je zadavatel i v případě zakázek malého rozsahu povinen dodržovat zásadu rovného zacházení a je to též obcházení vnitřní směrnice Rady MČ. (Ta analogicky s principy zákona stanovuje, že zadavatel vyzve k podání nabídky pouze takové zájemce, o kterých má věrohodné informace, že jsou z hlediska své schopnosti, odbornosti a zkušeností jím požadované plnění schopni řádně a včas dodat.) O věc se zajímá i Transparency international: https://www.transparency.cz/co-riskuje-praha-3-pri-rekonstrukci-parukarky/

Za 1,2 miliónů korun, které radnice vyplatí Pleskotovi, šlo udělat např. vyzvanou architektonickou soutěž mezi deseti týmy podobně zvučných jmen. Ty by si přišly na velmi solidní skicovné a měly by navíc větší motivaci se snažit, aby získaly zakázku. Na takto přemrštěnou částku pro jediné studio Rada neměla nikdy přistoupit.

Zelení opakovaně požadují, aby byla studie již ve fázi rozpracování představena veřejnosti.

Detail veřejné zakázky:
http://www.e-zakazky.cz/Profil-Zadavatele/ad8af43d-e525-4e48-abb4-52deb4f8055c/Zakazka/P16V00000038
Usnesení Rady včetně smlouvy s AP architekty:
http://www.praha3.cz/public/d/7e/34/356266_189247_RMC_2016_355.pdf
Směrnice Rady MČ o postupu při zadávání veřejných zakázek:
http://www.praha3.cz/public/83/9e/f2/247860_127231_RMC_2014_0160.pdf