Google+

Zelený vnitroblok na Koněvově nahradí parkoviště

03. 08. 2015

ONDŘEJ RUT (SZ), zastupitel MČ Praha 3 za Žižkov (nejen) sobě

Majitelé domů často řeší nedostatek finančních prostředků na opravy realizací půdních nástaveb. Z prodeje bytových jednotek pak financují opravu fasády, výměnu oken nebo nový výtah. Často se tak děje ve spolupráci majitele (SV či družstva) a developera. Pro jednoho je to výnosný byznys, pro druhého rychlý způsob jak bez zdlouhavého spoření získat peníze na opravu domu. Půdní nástavby jsou ale často necitlivé, předimenzované a vedou k narušení typické střešní krajiny a charakteru tradiční žižkovské zástavby. Na Žižkově jsou takových odstrašujících případů desítky. Jedním z nich je projekt společnosti Půdy real s.r.o. v Koněvově 126, jehož součástí je i přeměna zeleného dvora v parkoviště pro 25 automobilů.

Velkou část území od Ohrady směrem k centru má před necitlivými stavebními zásahy chránit Městská památková zóna Vinohrady, Žižkov, Vršovice, která byla zřízena vyhláškou hlavního města Prahy č. 10 z roku 1993. Cílem památkové zóny je mimo jiné chránit „kulturně-historické a urbanisticko-architektonické hodnoty“. Veškeré úpravy prostorů, ploch, území a staveb musí podle vyhlášky „směřovat k jejich estetickému, funkčnímu, technickému, kulturnímu a společenskému zhodnocení s ohledem na charakter památkových zón.“ Dlouhé debaty se mohou vést o tom, co přesně je charakter památkové zóny. Ať už jsou závěry těchto debat přísně ochranářské nebo extenzivní, v pražské realitě povolování staveb nemá existence památkové zóny velký efekt. Magistrátní památkáři se po odchodu ředitele Kněžínka příliš nezměnili a velmi často negují nesouhlasná stanoviska Národního památkového ústavu (NPÚ) k záměrům jednotlivých investorů.

V tomto velmi volném prostředí se před několika lety rozhodla společnost Půdy real s.r.o. postavit nástavbu na domě Koněvova 126. Se samosprávou městské části svůj záměr investor nekonzultoval, přes nesouhlas odborníků z NPÚ dosáhl vydání souhlasu magistrátních památkářů. Že se vnitroblok nachází na území památkové zóny, na rozhodnutí úředníků nemělo vliv. Podmínkou pro výstavbu nových půdních bytů však byla podle tehdy platné pražské vyhlášky o obecných požadavcích na výstavbu i výstavba nových parkovacích míst. Stavební úřad vydal stavební povolení s podmínkou, že investor parkovací místa dodatečně zajistí. O výstavbě 25 parkovacích míst v dříve zeleném vnitrobloku ohraničeném ulicemi Koněvova, Rečkova, Biskupcova a Jana Želivského se v těchto dnech rozhoduje dodatečně v územním řízení.

Pokud by investor parkovací místa stavět nechtěl, nikdo by ho k tomu již dodatečně nepřinutil, stavební úřad by jen těžko zrušil stavební povolení na již realizované půdní nástavby. Důvodem proč parkovací místa nakonec skutečně vzniknou, však nebude poctivost investora, ale spíš fakt, že na stavbě parkovacích míst může vydělat další peníze. Jedno parkovací místo nabízí na svém webu za 390 tis. Kč a většina z nich je údajně prodaná, ačkoli pro výstavbu dosud neexistuje stavební povolení ani územní rozhodnutí.

Vypadá to však, že vydání povolení ke stavbě parkoviště nestojí nic v cestě, hygienik, magistrátní památkáři i představitelé současného vedení radnice Prahy 3 projekt schvalují. Samospráva se projektu věnovala v prosinci 2014, členové výboru pro územní rozvoj, který za městskou část doporučuje stanoviska ke všem stavbám umisťovaným na území Prahy 3, se tehdy nebyli schopni shodnout, zda projekt povolit či zamítnout. Diskuse se točila kolem ochrany zeleně, architektonických hodnot a tradičního rázu zástavby v památkové zóně na straně jedné a svobody stavebníka nakládat se svým majetkem na straně druhé. První hledisko hájil kromě mého hlasu (ŽNS) i hlas ČSSD a KSČM, druhý pohled tradičně hájila TOP09 a ODS. Rada městské části pak v lednu tohoto roku projekt odsouhlasila (usnesení č. 9/2015). Nezabránily tomu ani protesty, dopisy a petice občanů z okolních domů.

Praha 3 bohužel ztratila politickou sílu, která by přesvědčivě a účinně hájila ochranu tradičního rázu Žižkova a Vinohrad, včetně střešní krajiny a zelených vnitrobloků. Změny, které se dějí, jsou postupné a někdy těžko postřehnutelné. Za dvacet třicet let nás však pohled do zpětného zrcátka může velmi nepěkně překvapit.

Fotografie vnitrobloku byly použity s laskavým svolením autora, pana Jana Sekaniny.