Google+

Architektonická i výtvarná díla z dob normalizace budou pod větší ochranou památkářů

12. 03. 2014

Normalizační plastiky ze sídlišť nebo pražského metra budou pod větší ochranou. Nově se o ně má starat speciální komise památkářů. Jen v Praze takových děl byly téměř dva tisíce. Jenže v poslední době jich stovky zmizely. Nejistý stále zůstává i osud kašny Sjednocená Evropa na náměstí Jiřího z Poděbrad. „Lidé, kteří žili v produktivní části života za normalizace, mají pochopitelně dobu normalizace spojenou s dobou nepřízně, okupace, šikany, uzavřených hranic, cenzury a ‚profízlování‘ společnosti. A mají tuto emoci fyzicky spojenou s vizuální kulturou té doby, oni ji nenávidí,“ říká sochař Pavel Karous.

Je jedním z autorů projektu Vetřelci a volavky, který se zabývá mapováním výtvarných realizací z dob normalizace. To, že se třeba při budování sídlišť kromě panelových domů myslelo i na umění, zajišťoval zákon. Jedno až čtyři procenta z celkového rozpočtu musela dát každá státní stavba v socialistickém Československu na umění.

Lepší povědomí a ochranu chce těmto památkám zajistit i Národní památkový ústav.  „Lze právem říci, že architektura druhé poloviny 20. století patří mezi nejohroženější části kulturního dědictví naší republiky,“ vysvětluje ředitelka Národního památkového ústavu (NPÚ) Naděžda Goryczková. NPÚ proto zřizuje komisi pro ochranu těchto památek. „Má kvalifikovaně zhodnotit význam staveb vzniklých ve druhé polovině 20. století, které jsou někdy vnímány problematicky, protože ještě nebyly plně rozpoznány nebo definovány jejich památkové či architektonické hodnoty,“ popisuje mluvčí ústavu Jana Tichá.

Komise pak bude posuzovat i návrhy na prohlášení staveb za kulturní památky. Podle ředitelky NPÚ Goryczkové řeší památkáři především dva problémy staveb z posledních 60 let. „Je to poměrně mladý památkový fond, navíc spojovaný s minulým režimem, a proto je většinou vnímán negativně. Ne vše, co se za socialismu vybudovalo, bylo poplatné své době,“ připomíná Goryczková. Například stavby z 60. let odpovídaly tehdejším světovým trendům. Druhou potíží je používaný materiál a výrobní postup. „Technologie, které se na těchto stavbách používaly, se dnes už neuplatňují. Většinou vyžadují speciální postupy, jejich náhrada je velmi problematická,“ dodává ředitelka NPÚ.

Zachování uměleckých děl ve veřejném prostoru se dosud dařilo i díky veřejnosti. Před několika lety se povedlo zachránit třeba unikátní kinetickou sochu Dálky od Jiřího Nováka na pražském sídlišti Novodvorská. Pomohla petice místních a později i citlivý přístup architekta při rekonstrukci části sídliště.

Nejistý je však například osud žulové kašny Sjednocená Evropa na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad. Zda na místě zůstane, nebo zmizí při plánované revitalizaci prostor před kostelem Nejsvětějšího Srdce Páně, stále není rozhodnuto.  Abstraktní kašna sochaře Petra Šedivého zdobí pražské náměstí od začátku 80. let. Živo kolem ní bývá hlavně v létě.  „My jsme se sem jako malí chodili koupat. Pro mě účelem kašny bylo, aby se tady lidé mohli zchladit v horkých letních měsících. Určitě to svou úlohu plnilo,“ myslí si sochař Pavel Karous.

Projekt oprav s kašnou nepočítá

Plánované opravy náměstí Jiřího z Poděbrad, na kterých se shodl magistrát i radnice Prahy 3, by ale mohly kašně zasadit smrtelnou ránu. Projekt architektonického studia MCA ateliér z roku 2002 s ní totiž nepočítá: „Vychází se z původního návrhu, který byl vysoutěžen před 10 lety a nepočítal s kašnou,“ potvrzuje starostka Prahy 3 Vladislava Hujová z TOP 09. Umí si prý představit, že by se kašna mohla přesunout na jiné místo, třeba na Olšanské náměstí, „kde dříve býval rybníček, takže voda na Olšanském náměstí je naprosto přirozenou věcí.“

Plánovaná revitalizace náměstí Jiřího z Poděbrad by měla zvýšit šance na zápis hlavní dominanty náměstí, kostela Nejsvětějšího Srdce Páně od architekta Josipa Plečnika, na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Ze stanoviska Národního památkového ústavu, které má Český rozhlas k dispozici, ovšem vyplývá, že kdyby kašna zůstala tam, kde je, nebude to mít na případný zápis zřejmě vliv.

Místní o kašnu přijít nechtějí

„Já budu určitě usilovat o to, aby kašna zůstala na místě tam, kde je, a aby si ji její vlastník pokud možno zrekonstruoval. Jestli se nepletu, vlastníkem je Dopravní podnik hlavního města Prahy,“ tvrdí zástupce starostky Prahy 3 Matěj Stropnický ze Strany zelených.

Osud uměleckého díla, kolem kterého denně chodí, není lhostejný ani místním. Petici proti odstranění kašny podepsaly loni v létě skoro čtyři stovky lidí, jejich názor pak přišla na mimořádné zastupitelstvo hájit Alice Němcová: „Pro všechny lidi, kteří žijí v Praze 3, pro většinu z nich, ta fontána vytváří genius loci na náměstí Jiřího z Poděbrad. Protože v létě není den, kdy by si tam nehrály děti, není večer, kdy by tam nikdo neseděl,“ upozornila.

S plánovanou obnovou náměstí Jiřího z Poděbrad za skoro 90 milionů korun by se mělo začít příští rok. Poslední slovo v případě fontány Sjednocená Evropa tak bude mít zřejmě nové zastupitelstvo, které vzejde z podzimních komunálních voleb.

Zvláštní komise Národního památkového ústavu pro ochranu památek druhé poloviny 20. století bude sestavená z předních odborníků na architekturu 20. století, jako jsou profesor Rostislav Švácha nebo docent Jiří Kotalík. Bude v ní také generální ředitelka Národního památkového ústavu Naděžda Goryczková, která se architektuře 2. poloviny 20. století odborně věnuje.

Český rozhlas 10. března 2014: http://www.rozhlas.cz/zpravy/vytvarno/_zprava/1324760